Potápění » potápění - Chorvatsko 26.5.2005

42Poslední ze sedmi článků o květnovém potápění v Chorvatsku, tak jak jsem jej napsal přímo na lodi :) ..

Ráno opět výborné počasí, poslední den na lodi byl pěkně teplý. Potápíme se už kousek od Krku, druhý ponor už jsme na dohled města. Ráno po snídani brifing, Miloš nás seznamuje s podmínkami trochu speciálního ponoru, který nás dopoledne čeká. Budeme se potápět na archeologickém nalezišti, jedná se o vrak galény přibližně 2300 let starý, ze kterého nezbylo prakticky nic, kromě pár pěkných amfor na dně. Ponor je nutné absolvovat s místním průvodcem, stojí nás to dvě eura na osobu..
Průvodce je nahlášen okolo půl jedenácté, ale bohužel přijíždí až mnohem později. Také s sebou přiváží skupinu jiných potápěčů a očividně ač přijel se zpožděním, nebere na nás moc ohled a stará se v podstatě jen o "svoji" skupinu. Takže jsme nuceni čekat asi dvacet minut na hladině, až se průvodce se svojí skupinou potopí a vyváže na dně Milošovu bojku. Ta se objevuje přibližně 100 metrů od nás proti proudu. Plaveme k ní a zanořujeme se podél sestupového lana.
V hloubce přibližně 32 metrů je nainstalována ochranná mříž ve tvaru koseného kvádru, oka jsou asi 20cm široká, celá mříž je ukotvena na dně pomocí (asi) lešenářských trubek. Pod nimi se nacházejí v písku amfory, částečně zaryté v písku. Celá konstrukce se mírně svažuje a je asi 15 metrů dlouhá a na šířku o něco užší. Zkouším vyfotit pár snímků s prostrčenými rukami ze světlem a fotoaparátem, ale výsledná kvalita snímků není moc dobrá. Kolem konstrukce plavu přibližně do nulového času, Kamil s Jardou se už oddělili o něco dříve a spolu vystoupli podél vyvázaného lana.
Když vidím že připlouvá Miloš od útesu, zahajuji výstup, chci si kvůli odjezdu (a hlavně přejezdu přes Alpy) udělat výstup konzervativní, doplňuji jej po přibližně třech metrech kratšími deep stopy. Od deseti metrů už vystupuji spolu s Milošem a Alenou, jak jsem před ponorem viděl, na hladině jezdí dost bezohledně mnoho člunů a tak se raději držím u Milošovy bojky. Vynořujeme se vzadu za lodí, proud nás snesl alespoň 150 metrů.
Po obědě se rychle přesuneme na naší poslední lokalitu. Je u členitého břehu, na dohled od Krku. Jedná se o pár kuželovitých malých skalek, tvořících pěknou a členitou stěnu, dokonce s jednou malou jeskyňkou, asi pět metrů dlouhou. Snažím se už o bezdekompresní ponor, přeci jenom brzy ráno odjíždíme do Čech. Rychle nahledáme k písčitému dnu a pak už jen stoupáme podél stěn až těsně k hladině, kde se ještě podíváme na rybičky, nabídneme jim dva mořské ježky. Pak už jen návrat po hladině k lodi, o něco pečlivější odsolení výstroje a pomalu ale jistě začátek balení věcí. Bohužel odjíždíme až v sobotu ráno, takže s balením nemusím moc spěchat.
Před večeří, která je už v přístavu, přenášíme věci do auta, po jídle jedeme odvést auto před základnu a já už jen na lodi odpočívám.

V sobotu ráno odcházíme z lodi, jedeme ještě pro doklady na Milošovu základnu a pak už trochu smutní odjíždíme zpět do Čech. Cesta probíhá v pořádku, trochu před ČR kufrujeme, ale nakonec vše dopadne dobře. V Plzni na mě už čeká Pavlínka a spolu s Tomáškem odjíždíme domů.