V úterý 13.12. jsem si prošel ‚druhým kolem‘ vyšetření týkajících se PFO (viz. starší zpráva). Vyšetření probíhalo v Motole a jednalo se vlastně o vyšetření dvě, jednak vyšetření mikrobublin pomocí Dopplerova jevu a také komplexní vyšetření očního pozadí.
Do Práglu jsme jeli se Žemboušem dva, on si jel vyřídit pracovní záležitosti, já na vyšetření. Jeli jsme přes Chomutov, spolu s jednou velkou platovou deskou, kterou jsme zde předali na vyřezání, budou z ní pěkné navijáky pod vodu. Cestou jsme se zastavili ještě v Soprasu, takže k motolské nemocnici jsme dojížděli skoro už pozdě. Naštěstí se ukázalo, že nebyl zase tak moc velký důvod ke spěchu, ač jsem přišel asi o deset minut později, ještě jsem chvíli čekal. Bylo velmi sympatické, že pan docent Hoňek se mnou obě vyšetření procházel také, i on je účastníkem svého projektu ?.
Vyšetření začalo zavedením cévky do žíly v podpaždí, sestřičky byly rozverné a naštěstí zavedení kanyly asi nedělaly poprvé. Sice se mi nějak podezřele snížil krevní tlak, tak jsem si hodil na chvíli šlofíka ?, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě chvíli čekal na docenta Hoňka, vše do sebe časově příjemně zapadalo.
Spolu s panem docentem jsme šli na vyšetření podobné tomu minulému. Tentokrát se ale mikrobubliny v krvi neměřily ultrazvukem, ale pomocí Dopplerova jevu. Na jakém principu to celé funguje, si můžete přečíst (a i poslechnout) ve
článku Tomáše Sládka. Na hlavu jsem vyfasoval přilbu jak z Hvězdných válek ;), natrénovali jsme fázi maximálního napnutí svalů v těle, při které by se měl PFO projevit (pokud existuje) a pak už mi byl do žíly vstříknut škrobový roztok s bublinkami. To samé se opakovalo třikrát, jednou bylo měření zcela negativní, dvakrát doktor podle Spencerovy stupnice naměřil stupeň 1. Prostě dva a tři krátké ‚hity‘, jak mi bylo odborně vysvětleno, prostě celkem pět bublinek na tři měření. Což znamená, že asi velmi malé otevření foramen ovale asi v mém srdíčku je, ale naštěstí zcela nevýznamné. Je zajímavé poslouchat co se vlastně vyšetřuje, reproduktor přístroje je puštěný nahlas a tak jsem si alespoň mezi měřeními zkusil něco jako vědomé ovlivňování frekvenčního tepu srdce, to mě zajímalo z hlediska nádechového potápění. MUDr. Tomek mi ještě kápnul do očí jakési svinstvo na rozšíření panenek důležité pro další vyšetření a pak jsme se už zase spolu s panem docentem přesunuli na oční oddělení.
Zde následovalo krátké vyšetření zraku (‚.. tyhle písmenka ještě přečtete??‘) a pak mi sestřička už intenzivně ‚rozkapávala oči‘. Po chvíli jsem už skutečně začal blbě vidět, vše bylo připraveno ?.. Nejprve jsem prošel vyšetřením nitroočního tlaku, kdyby povrch oční bulvy nebyl umrtvený, asi i nepříjemným, ale takhle jsem o ničem co by mě vadilo ani nevěděl. Ale znáte to, když vám strkají něco modře svítícího přímo do oka, na klidu vám to zrovna nepřidá ;)..
No a pak následovala relativně nejméně příjemná část vyšetření, snímání očního pozadí. Jedná se vlastně o šikovně udělaný fotoaparát s bleskem, vše dostatečně malé na to, aby pomocí tohoto přístroje bylo možné vyfotit sítnici uvnitř oka. Díky roztažené rohovce to je celé o něco jednodušší. No nebudu nic zapírat, tohle se mi zrovna moc nelíbilo .. Ale pomohly zatnuté zuby a utěšování se tím, že pan docent tím samým projde za chvíli i on sám :D. Když už mi do očí blejsknul blesk už poněkolikáté, nešlo ani silou vůle udržet víčka otevřená. Ale I to se vyřešilo a po cvíli bylo trápení konec. Součástí vyšetření je i doplnění kontrastní látky do krve, následná angiografie je pak mnohem výraznější.
Abych se přiznal, byl jsem rád, že to je celé za mnou a protože jsem veděl, že už Žembouš spěchá domů pro auto v servisu, rozloučil jsem se s vyšetřující lékařkou doktorkou Vrabcovou i s docentem Hoňkem, kterého právě doktorka vyšetřovala a zavolal Žemboušovi, že odjíždíme. Ani to nebylo zrovna jednoduché, protože ‘rozkapané’ oči neumožňují ostré vidění na blízko a tak vytočení jeho čísla na mobilu byla spíše intuice ;).. Ještě jsem u nemocnice předal co jsem předat měl a odjeli jsme do Varů. Cetou jsme se zastavili ještě opět ve Soprasu vyřídit formality na které dopoledne nebyl čas. Byl jsem hodně rád, že Žembouš řídí, já jsem prostě skoro nic neviděl a teprve před Varami se zrak vrátil do použitelného stavu.
Další vyšetření – magnetická rezonance- nás spolu s Jirkou čeká v neděli, jsem na to docla zvědavý a pevně doufám, že to nejhorší už mám za sebou ?. Poslední překvapení mě čekalo díky vyloučené kontrastní látce na záchodě při malé potřebě, ale detaily nebudu prozrazovat, ať Evu a Jiříka nepřipravím o překvapení :D..
To že jsem pak jel ještě pracovně na hory až do jedenácté hodiny večerní, to už je zase jiný přiběh ;)..
V Karlových Varech, 2005-12-15 - 19:50:00
Počet komentářů: 0
| Trvalý odkaz na tento blog
« Zpět na Soukromý blog
RSS