75Posilněn jedním skvělým iontovým nápojem chmelového základu z české proviencie :) jdu plniti chvíli před půlnocí svůj slib a stejně jako
WillyTeam píší ještě 'za tepla a dobré paměti' zápis o dnešním potápění na tatrovické hrázi.
V pátek jsme se s Alešem dohodli, že se dnes zanoříme kolektivně na
Tatrovicích
, sraz byl zase nechutně brzy u nás u domu lehce před půl devátou. Zcela a ojediněle vyjímečně jsem dnes dorazil i s cajky na parkoviště včas, skoro až v předstihu, kdo mne zná, asi uzná, že to je v takovou to noční hodinu vzhledem k mé povaze přímo heroický a naprosto nezvyklý výkon! A, zcela podle Murphyho zákonů, jednou za uherský rok se zase o deset minut opozdil Aleš se Šárkou, proste zákon schválnosti funguje dokonale ;)) .. Ale naštěstí dnes o nic nešlo, ve výsledku jsme zpoždění vlastně dohnali cestou. Já se svezl s našimi novými spolupotápkami, s Valdou a Tomášem. Aleš se Šárkou jeli do Chodova vyzvednout Martina Hubeného, sešli jsme se před chodovskou pekárnou a po nákupu nutného a lahodného proviantu jsme společně odjeli do
Tatrovic
.
U brány už čekal Žembouš, přeložili jsme tedy všechny cajky do největšího, Valdova auta a postupně se vydrápali nahoru na hráz. Valda odvezl po vyložení auto pod hráz a pak už následovalo poklidné nastrojování cajků. V těchto chvílích se finálně zjišťuje, co všechno se doma zapomnělo a dnešní ponor byl v tomto obzvláště povedený ;).. Žembouš hořekoval nad špatnou inflátorovou hadicí, Aleš zase postrádal jeden z popruhů na křídle pro Martina, já zjistil že zátěžová kapsa na křídle jaksi není tam kde obvykle bývá, no prostě dařilo se.. Naštěstí Žembouš našel hadici náhradní, Aleš tu flašuli sice nouzově ale spolehlivě uchytil no a já si také poradil, jedna tříkilovka šla přímo na bederák a zbytek do kapsy u sucháče :).
Postupně jsme se tedy nasoukali do gumy, rozdělili do dvou skupin a postupně se zanořili. Já s Žemboušem jsme plavali podél 'fixu' ke zvonu, naklesali dolů na sokl, obeplavali zvon dokola, pak jsme se optimisticky ale úplně zbytečně pokusili zanořit na dno a hledat Pavlinčinu ploutev, ale vzhledem k viditelnosti v řádu milimetrů (to vážně nebyly ani centimetry, natož metry) jsme to vzdali a vraceli se nade dnem spíše po hmatu směrem k hrázi. Okolo osmi metrů byla voda relativně nejčistší, plavali jsme tedy v této hloubce podél hráze, okolo schodů do zátoky a přibližně na úrovni sudového řetězu jsme se obrátili a vraceli se zpět ke schodům. Aleš s Martinem a Valdou plavali až ke skalkám, zde se asi otočili a podél hráze se vraceli zpět. Na schodech ještě asi čtvrt hodinky cvičili uzly a pak také ponor po úctyhodných skoro devadesáti minutách ukončili.
Viditelnost byla sice na hranici špatné a velmi špatné ;), ale paradoxně se nám všem ponor líbil. Pod vodou bylo velmi příjemné teplo (vzal jsem si 'zimní podoblek', ale i Žemboušovi bylo prý ve slabém podobleku teplo), vyjímečně mi ani trochu neteklo do masky, vyvážení i přes ty problémy perfektní, prostě pohoda jazz :). Po ponoru jsem do sebe nasoukal i část sladkých dobrot po vzoru WillyTeamu, zapil silným, horkým, pravým a jedinečným potápěčským čajíkem
©® a tak se i konečně v poledne nasnídal ;). Sluníčko začalo trochu hřát, svět byl prostě skvělý! :D Valda přivezl na hráz auto, postupně jsme sbalili cajky a ponor ukončili.
Dnes bylo opravdu těžké vybrat z té záplavy fotek těch několik, Šárka pro nás -a pro nás- fotila jak o život, pro představu to bylo více jak 400MB a přes 200 fotek! :) Něco jsem z toho namátkou vybral a upravil, snad se vám budou líbit :)).